Prosinec 2011

Každý může být šťastný-10.díl

9. prosince 2011 v 14:14 | klara |  F.A.N....FiCtIoN..:)
New dílek =)
Tak jsem se tedy vrátila a pokračuji v povídce :)Je kratší ale doufám že si jí užijete
P.S :chyběli ste mi :P

A najednou sjem viděla tmu.....Jen tmu..
"Klarka...Počuvaš ma?!...Klarka.."slyšela jsem něčí hlas..Pomalu jsem otevřela oči.Do mých modrých očí začalo pronikat ostré světlo."Miro"..."som u těba"..řekl Miro který mě držel pevně za ruku a v očích jsem mu vyčetla to že je má utrápené.=("CO se stalo?".."Vieš,omdlela si.=(..Ale viac by ti mali povedať doktori.Pojdem im povedať že už si vzhoru."Ne..Nechoď,prosím"..Nieboj sa..Hned priděm."Mirko odešel z pokoje a já si všimla toho pípajícího přístroje.Bylo to horzné.Pořád dokola"Píp-píp-=D=("Najednou někdo zaklpepal na dveře.Byl to Roman"Ahoj."Romi.Ahoj!""Ako ti je?Je ti trochem lip?"Jo..Je..Jen mě ještě hodně bolí hlava."Nieboj..To budě v poriadku"řekl Roman,sednul si ke mě na postel a chytil mě za ruku.Pevně jsem jí stiskla."Mám strach"Z čieho?=("Že mi něco je"Nieboj sa,Buděš v poriadku.Bolo určite ľen zo nervů"řekl Roman a pohladil mě po tváři a já ho znovu chytla za ruku.Jenže v ten moment do dveří vstoupil Miro"Zlatko..tak"když viděl jak jsem rychle pustila Romanovu ruku tak se jen vražedně podíval na Romana a bouchnul s dveřma=("Miro"zavolala jsem.."Počkaj..Pojdem za nim!"On tam nikte nie je"řekl Roman"Tak to jsem zkazila!"V ten moment se otevřely dveře a do vnitř vstoupil doktor."Dobrý den.Vy jste pan Šmajda?"Nie.Já som Roman Birkuš."Aha.A nevíte ke pan Šmajda je?"No.Niečo si mosel zaridiť.."Aha.Potřeboval jsem mu totiž říct informaci o zdravotním stavu slečny Furmánkové."No.Povedzte to ma.Ja som jeji priatel."Vážně?!Tak dobrá.Pojďte prosím se mnou."Za chviľu sa vratim"řekl Roman a dal mi pusu na čelo."

ROMAN:
Vyšiel som s doktorom von na chodbu a on začial mlovit."Víte,vaší přítelkyni jsme zjístili nádor v hlavě."čože?!"no,dáváme jí tak na nejvýš 2 měsíce.Je mi líto."A niedalo by sa s tym niečo zrobit?!"Ne..Opravdu je už pozdě.Je mi to opravdu moc líto. "Po tvari mi začala stekat slza.2 mesiace?!To prece niejde aby..:'("pomyslel som si.Šiel som zpat za Klárku.

KLÁRA:
Ležela jsem v posteli a byla jsem nervozní.Dveře se otevřely a vešel Roman.Celý zničený,ubrečený a ustaraný."Tak co?CO se děje?"Roman si sednul na židli u mé postele a položil sio hlavu do dlaní."P-povedali že máš nieaký nádor v hlave.Dávaji ti nanejvýš dva mesiace." řekl a hlas se mu silně třepal.Začala jsem rychle dýchat a potom už jsem zase viděla jen tmu......Pomalu jsem otevřela oči.Byla tma.Světla byly zhasnuty a já si přála že to byl jen ošklivý sen.Otočila jsem hlavu a spatřila ten odporný pípající přístroj.Takže to nebyl sen?Opravdu mám nádor v hlavě?Opravdu za dva měsíce umřu?Třeba tam nahoře uvidím Míšu.Cítila jsem že mi vlhnou oči a já se rozplakala.Cítila sjem bezmoc,strach z toho že za dva měsíce už navždy uvidím jen tmu."Si v poriadku?".Slyšela jsem hlas."Romane?Jsi to ty?""Nie.Já sa menujem Igor Belaj..." dala jsem si ruku na pusu a v duchu jsem si říkala.Igor Belaj?Vždyť to je!...

Kdo to je se dozvíte v dalším díle :D :) mno..doufám že se vám líbil..je trochu kratší..ale příště zase bude delší :)