Listopad 2010

Každý může být šťastný-9.díl

4. listopadu 2010 v 12:02 | klara |  F.A.N....FiCtIoN..:)
Tak konečně nový dílek..je to divné!!ale dlouhé!!=))


...

Roman seděl na posteli s nožem v ruce a celý se třásl." Romane!!čo to sakra robíš!!"přiběhl k němu Miro a vytrhnul mu nůž z ruky."ROmi!!"přišla jsem k němu a on mě v rychlosti objal.Miro se na mě divně podíval ale teď mi to bylo jedno.teď byl důležitější Roman."Romi.Jsi v pořádku?"Jo!!Důfám že si to naozaj nieurobil!!"řekl Miro a začal ho "prohledávat"!!"Miro přestaň!!"Roman mě stále pevně objímal a začal dokonce brečet.=("Romi neplač!Víš co?Zůstaneš na nějakou dobu u nás!!"Roman konečně zvedl hlavu a trochu se usmál"N-naozaj možem?"zeptal se a nejistě se podíval na Mira který moc nadšený nebyl."To víš že ano""Ja neviem..N-niechcem prekážať."Ale ty nikty nieprekažaš kamoš!!"..zařval Miro a šel do auta..Naštvalo mě jak se takhle choval k Romanovi.Obvzlášť ted.."Neřeš ho Romi.Je ted taky hodně smutný a podrážděný a to co jsi chtěl udělat nás oba vyděsilo!K ničemu by to nevedlo Romi.Vím jak se ted cítíš.To mi věř=(..Tak pojd.POjedem."Tak dobře.Ďakujem ti.Veĺa moc.."řekl Roman a objal mě.A zase ten pocit.To je hrozný.KDyž sme došli do auta tak se Miro hznusně zeptal:"Čo ste tam tak dlho robili?!"."O čo ti idě kamoš.MOsel som si vzit věci nie.Ale estli ti to teda tolko vadza pojdem zpat!"řekl Roman smutným ale zároven našzvaným hlasem a chystal se zase vystoupit z auta ale já ho rychle chytla za ruku."Miro mohl by jsi přestat?!Jak se mužeš takhle chovat?!"Niechajte ma prosim vas oba dvaja byt!.."řekl Miro a nastartoval.Roman se pořád smutně koukal a já se k němu trochu přitulila aby se necítil nějak blbě..=(Chápete jk to m yslím.ůByla jsem z togho všeho unavená..Přece jen jsem ani moc nespala..Tak sjem pomalu zavírala oči.A hlava mi sklouzla Romanovi na rameno.Ten mě trochu objal a více k sobě přitisknul.Jak se tvářil Miro to nevím.Co si myslel možná jo.=(Nevím proč jsem to udělala..Ve vědomí sem měla něco jako pomstu.Ale vlastně jsem to ani neudělala schválně.Usnula jsem."Klarka.Vstavaj."budil mě Roman a trochu mě pohladil po vlasech.Tak jemně,krásně."Už sme tu?"áno.zaspala si."Nechtělo se mi vstát ale nakonec jsem otevřela oči.Roman mě stále držel.Vystoupila jsem a Roman šel za mnou.Ve dveřích jsem narazila na Mira.Hodila sjem an něho vražedný pohlad a chtěl jsem jít pryč ale on mě chytil za ruku a smutným pohledem se mě zeptal jsestli si semnou může promluvit.šli jsme do ložnice a Miro spustil.."Prepač mi.Prosim.Niechcel som sa takto chovat.Som niemožnej.Poriad len ubližujem..=(..Promin ma to.."Mirko,zlatíčko.Nikomu neubližuješ a nejsi nemožnej!Chápu tě,a vím jak ti je.Jen..Nemusel jses takhle chovat k Romanovi."Ja viem.Prehnal som to.Nese to moč tiažce.Bol totiž do ni zalubeny.a moč..asi by som sa mu mal omluviit.."Jo..POmuže mu to.Je i kvuli tomu smutný."Dobre."řekl Miro a jemně mě začal líbat..A pak mě objal..Mirko vstal a vyšel z pokoje..Ale mě se najednou udělalo špatně..A najednou sjem viděla tmu.....Jen tmu...

Z zase ukončení na hovno..=Dlol..No..ale snad se léíbí..dyžtak zanehcte koment..=Dkuju..pa lidičky..=D